Jen taková inspirace

Poslední den před odletem jsme trávili v Praze. Měli jsme před sebou celý půlden, a tak jsem ještě chtěla splnit přání svému synovi a projet se metrem B v celém úseku jeho trasy. Jela s námi i moje dcera a můj bratr. Na pro mě značně nezáživné jízdě, kterou si evidentně užíval pouze můj syn, mě napadlo si udělat přestávku. Stanici Hůrka navrhnul můj bratr, který tam nedávno navštívil knihkupectví Avatar.

S Neptunem v prvním domě docela těžce snáším davy lidí, návaly v přeplněných vagónech, příliš mnoho impulsů, od kterých se těžko odpojuji, abych mohla být jen sama v sobě. Do zmíněného knihkupectví jsem se chtěla už dávno podívat, a tak jsem nadšeně souhlasila. Byla v tom nejenom zvědavost, ale taky možnost pro srovnání vnitřní energie a úlevy od bolehlavu.

Atmosféra v knihkupectví byla úžasná. Oáza v betonové poušti nezklamala. Zatímco bratr diskutoval s knihkupcem a moje děti se s jeho laskavým svolením vystřídaly na záchodě, jsem brouzdala mezi jednotlivými tituly, nasávala novotu knih a listovala v moudrých stránkách. Regály jsem prošla dvakrát, ale žádný z názvů mě nedokázal zaujmout. Duchovnem jsem za ta léta přesycená, ale co jsem mohla v takovém obchodě čekat? Mezitím jsem měla dva telefonáty, zřejmě znamení, že si mám pohnout. Pomalu jsem se otáčela k bratrovi, že jsem připravená k odchodu. V tom moji pozornost upoutala oranžová kniha.

Jak jsem si nemohla nevšimnout obálky, tak silně vyzařující do prostoru? Metafyzické příběhy od Eduarda Tomáše. Když jsem ji vzala do rukou, zjistila jsem, že se dokonce jedná o dvě knihy, které jsou spojené tenkou průhlednou folií. Knihkupec nemusel dlouho povídat o unikátním a poutavém dílu našeho předního mystika. Za krátko můj batoh ztloustnul o jedno kilo a hřejivé teplo nového obsahu jsem pociťovala na svých zádech po zbytek celého dne stráveném v metru trasy B. Energii jsem si ale tentokrát v tlačenicích uchránila a hlava mě už do večera nezabolela.

Když jsem se do prvního příběhu začetla už následující den ráno v letadle, s radostí jsem si pouze ověřila, že to je přesně to, po čem jsem dlouhou dobu toužila. Ne suchý výčet duchovních rad a poznatků, ale hloubka a metafyzický rozměr života vkomponovaný do skutečného lidského příběhu. Usmála jsem se na svého syna.

A proč to vůbec tady píšu? Snad proto, že astrologie, metafyzika, karma a minulé životy jsou spolu nerozlučně propojené. A taky snad, že přes plnění přání někomu druhému může být nečekaně splněno i naše vlastní přání:-)

0 komentářů

Reagovat na článek

Chcete se připojit k diskusi?
Neváhejte přispět!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *